Hlavu svou
na polštář ukládám.
Však myšlenka mi
usnout nedává..
Je jako motýl..
Usedl na kytku a nevstává..
V krajině snů jakoby postává
snad hledá..
Klid tiché letní noci..
Zpěv ptáků kdesi v oblacích..
Z nádherních květů mámící vůni..
A divy světa..
Ty v srdeční tůni..
Smích - co léčí polámanou duši..
Pláč - co plaví špínu z ran..
Radost - co ví, že každé tváři sluší..
Smutek - i když je nevítaný pán..
Žal - co rdousí utrápenou duši..
Štěstí - co jako slunce slzy suší..
Lásku - co oblažuje pošlapanou duši..
Bez žalu není štěstí..
Bez pláče není smích..
Tak zvedni se z té ušlapané cesty..
Nadechni se a žij..
Ach ty myšlenky, co občas brání spánku, přestože noc už má dávno na kahánku...moc hezká básnička :-)
21.02.2008 18:20:00 | Lorraine