Snad není náhoda slyšet
Hlas co nikdy nepromluvil
Snad není nemožné
Cítit bolest druhých
S hlavou hluboko v dlaních
Upřeným pohledem ke hvězdám
Slzy tancují po tvářích
A já v tichém štěstí se ptám
Snad je to úděl
Snad je to poslání
Přináší radost
I strach mi nahání
V samotě zvláštního rozjímání
V zajetí nekonečných otázek
Je snadné i těžké plnit přání
Do srdce zarytých myšlenek
Myšlenkové dílko, pozastavila jsem se ... sice jsem nic nevymyslela, ale ta poslední sloka to vystihla úplně.
10.03.2008 06:00:00 | NikitaNikaT.
sice nejsem ta pravá, kdo může něco takového psát, ale...
Nemít strach ze svého poslání, je hodně důležité :).
Víme, známe. Moc krásně napsané. Zase ti musím poděkovat,za to, že jsi vzala do ruky tužku nebo klávesnici. Takže: Děkuji :)
24.02.2008 23:39:00 | Anewue