…!,
pláčeš mi na rameni
rosou poztrácených zítřků
pozlacených hvězd
které posbírals´ do náruče
stejně jako kdysi mě
/kdy hladíval jsi mě jemností točitých říček/
Kéž bych si tě mohla vytvořit
kdykoli a pokaždé
kdy budu chtít
/kdy budu plakat samotou, že jsi jen vysněný/
.
.
.
.
.
.
.
/…/ teď jen
zahalená ve tvém dechu,
schoulená v přáních
vědět budu
že jde milovat naši tajemnost
pohádkových snílků
co zapomněli
že svět
.
.
.
je o krok napřed
... je přenádherná...
(a co když je to jinak a svět je o tři kroky zpět...?)
11.03.2008 00:57:00 | Heda
Miluju basnicky,protoze se v nich daji pouzivat slovni spojeni, ktere by jindy vypadaly nesmyslne..a tady v basnickach jsou krasny a oblouzni kazdou aspon trosku poetickou dusi :-) libi moc
10.03.2008 19:46:00 | saddova