jsou lidi kteří se mě nikdy nedotknou

.

Prolog

poušť v horkým srdci
nezúrodní vůbec nic
ani moře slz...

.

********************

.

jsou lidi kteří se mě nikdy nedotknou

.

když je kolem tebe ticho
je ve mně prázdno

v mým srdci se pak rozlíhaj tvý kroky
v hlavě zní tvůj hlas
a ne/z/mění se to

někdy se city spletou
a nezbydou než šeptaný modlitby a
vykřičený kletby

/co nechceš nech být/

a i když mě obrátíš naruby
/děláváš to poměrně často/
nemůžu říct víc než říkám
nemůžu dát víc než dávám
a víc milovat už snad ani nejde

/ty doufáš že mě to přejde
a máš z toho strašný strach
zatímco co já ti koluju v žilách
pořád tvoje milá/

ta fotka je můj nejvzácnější poklad
proto bych chtěla aby bylo
čemu věřím a ne čeho se bojím
promiň

a nebuď labuť, miláčku

.

.

necháme ji spát...

.

.