Zakázané vyznání

Anotace: Co k tomu říct - někdy se člověk zamiluje naprosto nelogicky...

Když smutek kloní Tvojí hlavu
marně Tě toužím pohladit.
A když smutné řeči vedeš,
ústa Tvá polibkem utišit.

Tvé oči jsou jak túně teskné
a já je nesmím rozesmát.
Jsi jako strážce mého spánku
a já v tom klidu nesmím spát.

Na srdíčku máš žhavou ránu
a já jí nesmím pofoukat.
A když zima bývá k ránu,
já Tě nesmím rozehřát.

Kdybys žil v jiné galaxii,
nebyl bys pro mne dál, než teď.
Stěny mne od Tebe oddělily,
horší než tisíc světelných let.

Ta černá stěna je neúprosná,
říká že je ČAS odejít.
Ta bílá je z lásky postavená
a nenechá mě Ti ublížit.