Nechce

Zabředlé v kruhu
po tvářích
slzy kanou,
pálí v klíně,
co ladem jest
zarůstá pýr
zkořeněný v samotu
bezhmatné tmy.

Slunce v pozdním odpoledni
stárne rychleji
a mladé výhonky
derou se ze skulin,
co by plameny,
před jejichž dechem
ustupuje
a vraští čelo.

Neodkvetlé tělo snad,
leč dychtící duši
nikdo nechce.