Střepy z listí
Střepy z listí
Oči zaplněné solí
A slova která bolí
Ve tmě bez lucerny sama
Smutné panoráma
Pláčeš rány pomalu se hojí
A Eliška se bojí
V blátě zkus se někdy projít
Najít náplast svoji
Pláčeš schovej střepy z listí
To slzy nepojistí
Nad ránem zkus se někdy projít
Najít sílu svoji
Pláčeš tvoje rty se ptají
Že úsměv nepoznají
Po nebi zkus se někdy projít
Najít hvězdu svojí
Vrány jenom jedna zbyla
Je celá černobílá, celá černobílá
Má, tak jak se má?
Odlítá nevěrná
Vrány jenom jedna zbyla
Je celá černobílá
Komentáře (7)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Mě to přípomnělo takovou tu lidvoku:---
Zatím tři bíle vrány pěkně za sebou, spolu jdou, někam jdou, do rytmu se kývají.........
nedojdou, nedojdou...
15.04.2008 18:27:00 | anti-HERO
jednou najdeš svý hejno, nebo zjistíš, že vlastně jiné vrány nepotrebuješ ...
15.04.2008 17:53:00 | Romana Šamanka Ladyloba
Černobílá vrána? Vrána je černá, nebo šedá (vlastně černošedá), a pak ta pověstná bílá. Takže černobílá. Hmmm!
15.04.2008 17:40:00 | Juan Francesco de Faro
Ten opakující se riff:
Zkus se ... projít.
Najít ... svojí.
To docela oživilo tuhle báseň. Geniální tah. A co se týče obsahu... tak mě nic nenapadá na jednu větu. Snad jen,že každý strom rostoucí do nebes má i své temné hluboké kořeny ;)
14.04.2008 21:09:00 | dead-head
