4
4
Za topoly zapadá slunce
kráčím mu vstříc
z cihel vysokého komínu
černý čáp se snáší
v potoce plujícího leknínu
pstruh
pod hladinou průzračnou
květu šupinami cestu klestí
k zátoce s paloukem
až někam tam
daleko od předměstí
kam vracím se za vámi k ohništi
spálených kobzolí
lásek
draků barevných
dýmek z listí
s obavou vrátit se domů
kam přiletěli jsme jako vždy
pozdě
se stoickou výmluvou
tou
že Primky nestojí už za nic
a slunce za hrází bylo tak vysoko
zámku dětských hranic
otevřených.
Byli jsme čtyři...
A jsme
jen každý někde jinde...
Skupenství čtyř vlastností
jedinečných
dnes a denně
nacházím.
Slunce zapadlo
odcházím
mávají černé perutě
pomalu odplouvá královna květů vodní říše
a s ní
i ten věčný neposeda duhoví...
Už dlouho
nenosím
hodinky
na své ruce...
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Jednou se to stane
metronomu hlas
zapomene spěchat
a čas zmizí v nás.
... přesně ve 4 ... moc pěkné
16.05.2008 10:05:00 | Marfuša
:) mňam
ja som náramkove hodinky nikdy dlho nevydrzala nosit, ma vždy nejak škrtil remienok, tak som mala tendenciu ich dávať dole a potom zabudnúť kde ...
12.05.2008 06:36:00 | Romana Šamanka Ladyloba
Povedená!
(Primky jsem kdysi dostal od babička a od dědy za samý v po první třídě. Ještě je mám. Naopak se začaly předbíhat, pamatuji-li si správně. A teď je zas značka v kurzu svou luxusní sérií.)
10.05.2008 23:50:00 | Juan Francesco de Faro
U tvých básních člověk zadrží dech a zapojí mozek na plné obrátky ;-)
Já taky nenosím na rukou hodinky, už asi dobrých 6 let...ale začal jsem u sebe nosit mobil :-)
10.05.2008 20:58:00 | Chancer
Četla jsem jedním dechem...
svět spěchá bláznivým spěchem.
Škoda zlomených ručiček...
10.05.2008 16:14:00 | spare
