Doutná to ve mně
ta skrytá agrese
stojí to námahu
nepustit ji ven
pálí to uvnitř
žíznivá obsese
ničí mně náladu
je jak zlej sen
Nechci bejt sobec
bastard bez příčiny
vždyť tím jen nakonec
ničím sás sebe
nechci bejt krutej
na lidi nevinný
citovej lakomec
z toho mě zebe
Modlím se za sílu
která mi pomůže
mý vnitřní démony
v poklidu uchovat
modlím se k vesmíru
člověk sám nemůže
s tak velkým tlakem
moc dlouho bojovat
já to dřív chodívala vykřičet někam za město (pod zástěrkou venční psa), taky mi pomáhalo něco (neživýho samozřejmě) nakopnout nebo do toho praštit, pokud bylo možný něco rozbít, rozbila sem to - a dyž to nešlo jinak, tož aspoň nějakou agresívní muziku do uší na plný pecky... no a pak sem z toho všeho nějak vyrostla a naučilo mě to být trpělivá a přijímat zdánlivě nepřijatelný - jak říkáš, ubližuje to především nám... a je na nás si neubližovat
kaKAO, to uklidňuje, roboti nejsou hloupý :o)
04.06.2008 10:29:00 | hanele m.
Četla jsem třikrát a budu asi zas, tenhle boj svádí asi každý z nás...:o)Dokud se perem, je to fajn.
26.05.2008 10:26:00 | Iva Borecká