*
Verboval vítr
do paží kluzáků
voskoval křídla
tažné vážce
do vlásečnic
si vléval cín
ať i slunce
ztěžkne
na oprátce
večera
kdy prostřelil
první
slunečnici
-pohřbil ji
do copu dítěti
pak podkopl
si stolec
pod jabloní
a uzřel
- odletí
při tryznách
hmyzích
Ikarů
*
prostřelil první slunečnici dítěti ve vlasech? moc kruté?! ale zvláštně a tak zajímavě psané...
25.07.2008 15:43:00 | Inies
nekecám, že mě vzala... kdyby se dal smutek čepovat, tak jsi právě natočila plnou černou čpavou sklenici, moc dobrá
14.06.2008 01:21:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Pěkně se mi četla!*TIP*
09.06.2008 19:15:00 | Ewineccka
chválím..je to něžné, zasněné, strochu chmutné..ale atmosféra toh ozamyšlení se mi moc líbila...krásně napsáno..gratuluji:-)
09.06.2008 13:36:00 | Lady Carmila
hmm, musela jsem si to precist dvakrat..dycha z toho na mne velky smutek..jinak velmi pekne zhpracovano, myslenka, forma, slovni obraty..chvalim
09.06.2008 13:32:00 | saddova