Bratři

Jeden je pyšný jako páv,
snad proto,
že oblékli mu zlatý háv.

Rád jezdí tryskem
na černém koni,
co na tom záleží,
že lidi se ho bojí!

Strachem jsou hluší,
slepí, němí,
poslušně,
klaní se mu k zemi.

Druhý je chudý,
jako myš,
nemá nic,
jen prošlapané škorně,
na sobě hrubou kytlici,
a v torně suché jehličí.

Za lokaje má pavouka,
na lukách vozí ho
zelená kobylka,
po cestách chodí pěšky,
potká tam
zajíce, srny
i ježky.

Jeho tvář je andělská,
nikdy si na nic nestýská,
nemluví, jen z vesela si píská.

Ti dva o sobě nevědí,
nevědí, že jsou bratři,
nevědí, že jsou dvojčata.

Snad jednou, pravda zvítězí,
a vládnout bude pravý král,
ne ten,
co místo srdce
má rozedraný cár!