O spalující touze

.
.
pár kaštanových vlasů

na krajkoví
starých záclon

povlávajících

minulostí
.
.
..stesk vytváří
bizardní slovní spojení
.
.
touha s burácením probleskuje oknem

mým srdcem

víc než půlnoční bouřka
otřásá mikrokosmem

vzpomínek
.

.

netvař se
že se nic neděje
jsme jak dlažební kostky
na "náměstí Naděje"
padlí andělé
na plakátech od Hugo Bosse
padaj nám z tváří
diamanty

a víš co?
VŮBEC to nebolí!!!

jen Ty

mě bolíš....

ať uteču kamkoliv
neschovám se
před tvojí krásnou tváří
jak nadpozemsky září
přímo před mýma očima

už zmiz!!!!

já už tě nechci
rozumíš?!
VYPADNI!!...
.

.

.

konečně pryč

.

.