Jsem FÉNIX ....
Ten,co spálen
z vlastního popela
zase znovu vstal ....
A krásnější teď
svým zrozením být se zdá ....
Má duše se uzdravená
vrací zpátky
do těla .....
Je to tím ,
že malý zázrak
zas se stal .....
Vnímám zpěv ptáků,
co ve stejný čas
se sluncem vstávají
a svými trylky ohlašují ráno ....
Teď nahlas smím říkat,
co šeptala jsem potají ...
Bože dej, ať NÁM je přáno ....
Svlékli jsme těsné
košile zármutků
a nějak líp se nám teď dýchá ...
Nedočkaví jsme
jak ženy zbavující se těsných živůtků
to co je teď,
ať prosím nikam nepospíchá
.Hodiny na zdi odměřují čas ...
....přála bych si,
ať ještě hodně nám ho zbývá
Uvnitř sebe cítím tóny ....
přeněžná melodie ...
a ani trochu tklivá ....
Sevři mě pevně v náručí
ať navždy vryjem do paměti
vůni touhou probuzených těl ....
Teď bydlíš ve mně ...
tolik hluboko .....
a nezapomeneš ....
Ani kdybys chtěl ...
...vzdávám hold malým krásným zázrakům, co drží nás při životě ... (dlouhý a šťastný let Fénixi!)
22.07.2008 09:16:00 | Jiparo
Máš mé požehnání a jsem moc ráda, že žiješ plnými doušky...jen tak dál:-)
13.07.2008 13:14:00 | Pišák
az na posledne dve strofy a zaverecni vetu,
prezivam v tyto dny neco podobne ...
07.07.2008 17:21:00 | Romana Šamanka Ladyloba
Vítej, zrozená zázrakem,
pro niž je slunce všude,
kolem kotníků, v srdci i za mrakem
Tak mluví jen horká duše,
která vstala z popela,
oděv nahosti Ti bude slušet,
protože v něm kráčíš zvesela :-)
07.07.2008 12:48:00 | Levandule
Jj, má to skutečně hloubku a po přečtení některé věty vě mně stále znění ... Dílko je krásné s mnoha city. ST!
07.07.2008 12:29:00 | NikitaNikaT.