Jeho duše

Prázdný rám.
Ve větru věšený příběh světa.
Sama duše se v něm ztrácí…

Miluje.
Tolik, až umírá.
Srdce to holt nepobere…

Ta duše není laciná.
Ani lakomá.
Málokomu se ale zachová…

Prý občas šílená.
Světem spálená.
Smíchem dětí hlazená.
Slzami mytá.
Na míru bolesti jiných šitá.

A přes to všechno
často sama.

V prázdném rámu,
štětcem poezie,
tvoří drama…

Nevnímá
noci ani rána.
Rána bledá
ani horké noci,
jen ona sama
letí na kolotoči…

V tom obraze
malíře od Neznáma
spáchala právě trojnásobné drama.

A to všechno sama…