Jedny dveře zavřeny...

tvář položím do ohbí paže
rukáv žížnivě slzy vsakuje
nade mnou kdosi hloupě káže
a ten hlas mi nedá pokoje

duše vyprahlá se krčí na prahu
průvan zhasíná všechny stíny
kde nabrat další odvahu
dlaně mám plné horké hlíny

tavil jsi představy svými útěky
moc jsem tě postrádala
bojácné sliby, že možná navěky
slovíčka gumová lehce odskákala

dlouho jsem váhala na křižovatce
čas ten léčitel přijel na návštěvu
teď zametám stopy, jde to hladce
smích tryská z naděje v ranním zpěvu