na hradě
na hradě
každý strom teď vrhá stíny
drobný pařez povyrost
už nekouká na nás z hlíny
kousek dřeva je bytost
plamen ohně občas praskne
suchou salvou do ticha
za poklady svatým Janem
nechce se nám pospíchat
co je nám to všechno platný
my jsme kluci, musíme
svým Maruškám poslat pusy
srazit kufry, vyjít vpřed
do neznáma, nebezpečí
s husí kůží zježenou
poženem se v slepé zteči
hluchou slávy ozvěnou
kolem věže osvětlené
ohněm naší naděje
vyrazíme do tmy černé
do pověsti, do báje
.
Komentáře (10)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk...přikláním se k milé okapoverouře :-)))...
28.08.2008 00:31:00 | Lota
rýmy nerýmy, rýma nerýma, na zteč! :)
26.08.2008 23:03:00 | okapovaroura
psychopatka : v pate sloce mu rymy vychazejí
26.08.2008 21:05:00 | saddova
treti sloka - nevychazi ti rymy a to je docela divne vuci ostatku...
26.08.2008 21:04:00 | saddova
Hezky se mi četla:o))
26.08.2008 21:01:00 | Holis
Ve třetí a páté sloce jsi ty rýmy zrovna nevychytal, ale jinak je to sympatické dílko.
26.08.2008 20:31:00 | lidus
Až se člověk zasnil...
26.08.2008 20:24:00 | Caracol
Svět by z Vás chtěl rytíře,
a to chce odvahu.
Trénovanou třeba ...na hradu:-)
26.08.2008 20:00:00 | spare
Ztracené dětství...Ač holka, lezla jsem se svíčkama do podzemky, chodila večerní tmou na hřbitov (lovit Bobříka odvahy), a klubovala v "klubovničce" na předpůdí... Báječné vzpomínky evokuje tvoje básnička "o)
26.08.2008 19:47:00 | Churry
Být tam sama, strachy se ani nepohnu, ale...s partou takových kluků bych možná odvahu našla :-)
26.08.2008 19:26:00 | Lorraine