Zastávka nakrátko

Občas se zastavím na delší chvíli,
pak zase zmizím na nějaký čas.
Každý čerpáme své nové síly,
abychom se spolu setkali zas.

Hltáme drby, mluvíme o sobě
a zároveň nás nic nepřekvapí.
Jeden z nás uvízl v záchodě,
nikdo se nad tím nezastaví.

Na srazech čteme své práce,
výpitní s opičkou na krku.
Střízliví vše řeknou krátce
a podají vám svou leklou ruku.

Dětem a opilcům dá se věřit,
zpravidla řeknou pravdu.
Svět se vám začne taky bořit,
a tak sedíte támhle vzadu.

Lidé nemluví o svých prohrách,
bojí se hlasitého výsměchu.
Horší je zabloudit kdesi v horách,
pod rubáší metrového sněhu.

Veselost se změní v smutek,
jako všechno v přírodě.
Každý vykoná dobrý skutek
a neztratí nic v záchodě

(mobil, snubní prsten,… zlatý nuget,…).

Každý jedinec je výjimečný,
neříkám vám žádnou novinu.
Za život jsme všichni vděčni,
příště napíšu nějakou kravinu.