Má duše
Má duše
má duše vrostla do všech stromů
tvrdá a drsná zdá se na povrchu
umělcova ruka odnese si trochu
toho dřeva k sobě domů
vyrobí housle, možná kolébku
všechny hrany dobře ohladí
a duše neohebná přizpůsobí tvar
zase je někdo, kdo ji pohladí
má duše zpívá v suchých travinách
co umírají vždycky létem
a jejich dechem se vine jemný prach
co sedá na boty dětem
má duše kousá trpce do šípků
a zvědavá vytahuje trny z dlaní
ta kapka krve zaschne rychle
šípky, ty duši neporaní
má duše kreslí v mlze otazníky
rozpuštěna v bílém dechu
na mapě kaluží přes chodníky
neviděna kráčí beze spěchu
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Až šípky dům Ti provoní,
nastane noc bílá a tichá,
vzpomeneš letos, jak vloni,
jak vzduch šípek míchá.
(ač při sklizni píchá)
12.09.2008 21:55:00 | zzlatý
Nádherné básničky, všechny, moc tomu nerozumím z hlediska tvorby a nebo básnických schémat, ale prostě si v básních něco najdu a potěší to moji duši, je velmi smutná. Moc hezké.
12.09.2008 19:08:00 | Raduzk
Nádherná, lehká a super:-))
12.09.2008 16:16:00 | JaniHani
