.
byl jsem . . . už někdy . . . ?
hledám své kořeny
(už dávno ten problém mě trápí . . .)
byl jsem už tenkrát
když rozlehl se Velký třesk . . . ? . . .
nebo jsem byl i před tím . . . ? . . .
byl jsem jen zčásti . . . ? . . .
ztrácím se v oceánech času
jako vytrvalý poutník
mířím napříč oceány
bez kompasu . . .
jen hvězdný přísvit klamů
co bylo už dávno není
i současnost se neustále mění
zmaten rozkládám známou mapu
Velký vůz
Polárka
Labuť zaměním za Jižní kříž
než oblaka zatáhnou svou oponu
něco mne vyzve -
- ještě se ohlédni -
Na východ od Ráje
už se dní . . .
tak v sobě slyším často znít
epopej dávných včerejšků
slyším rozhovor muže a ženy
ptáků zpěv
i kuňkání staré moudré žáby
v potoce mihne se malý mník
Život je přece jen nádherně tajemný
- myslím - tedy jsem -
- myslím - tedy už jsem od počátku byl !
.
Rozjímání... která potkává snad každého z nás... Proto nám bylo dáno zapomnění, abychom nevěděli... protože bychom to možná v lidském těle neunesli. Byli jsme součástí světla? Tmy? Přírody?... Nevíme... Můžeme si v mozku vyčarovat jakoukoliv myšlenku, pocit, pravdu (!?)... Nechme to tak... Žijme současností. Máme tu svůj úkol - naučit se rozumět a žít s emocemi, city ... a rozvíjet lásku :-)
16.09.2008 11:20:00 | Levandule