Návštěvnost
Copak jsem věž nedobytná?
Copak jsem věž nedobytná?
Anotace: Čekám, čekám, vyhlížím, čas již tiká a mám splín
i vystrašené děvčátko
(to jsou jen dva extrémy,
z mnohých podob)
Copak můžu
doopravdy důvěřovat někomu,
kdo se některé z těch podob bojí?
Neb se dokonce
nechá nimi
zmanipulovat?
Copak můžu věřit někomu,
kdo se pouze některou
z těch archetypů
nechá uchvátit?
Jedno však vím,
že jsem Ženou -
(celou)
ve věži
mnohých podob
Vzdoruj jim Muži můj
(jestli vůbec jsi)
láskou mužnou,
ale něžnou a trpělivou
Ukaž mi,
že ti můžu důvěřovat!
Pomoz mi, nebát se
být slabou,
dostředivou,
v tomhle světě - jaký je
a přesto měj úctu,
že jsem ženou
a získej si srdce mé
Pak budu ráda Tvojí Ženou
a jistě to spolu,
(i když nebude
to někdy
bez problémů)
pak jistě to spolu
zvládneme
…
Copak jsem věž nedobytná?
Copak není Muže, co to dokáže?
Komentáře (16)
Komentujících (16)
Doporučit
TiskMoc hezká, tož hodně štěstí...*:)
14.04.2010 10:04:00 | PIPSQUEAK
Vůbec jsem neznal tyhle archetypy, ale překvapuje mě, že jsem se s nimi střetnul ve snech a překonal vnitřní sílou... Nevím jestli navždy, nevím na čem všem to závisí... zvláštní že o tomto píšeš...
Přeji ti ať ti to vyjde.
06.10.2008 00:24:00 | d---
to je moc hezké...
01.10.2008 16:42:00 | piťura
Zcela jistě je... Trpělivost
01.10.2008 16:00:00 | Simísek
každou věž je možno dobýt...ovšem musí věž chtít...
01.10.2008 15:35:00 | enigman
ST... jistě někde je...
01.10.2008 15:00:00 | jedam
Nikdo nemá osud jednoduchý,
Nikdo není v životě jen šťastný
Ale věz,
že jedou objeví se ten,
kdo dá ti po čem toužíš,
o čem sníš...
Je jen na tobě,
jak s ním naložíš...
Ale náruč otevřená,
mysl čistá
a srdce bijící jen pro něj...
To je tvůj cíl...
To je tvůj úkol...
...A ty to víš...
01.10.2008 12:41:00 | hezule
Určitě někde je ten, kdo si tě zaslouží. Moc hezká báseň.
01.10.2008 12:23:00 | danaska
... no jo no ... co Ti na to mám říct? ... ;-P
01.10.2008 10:19:00 | JardaCH
Tak hoď mi lano, nedobitná věži
po stěně strmé já vyšplhal bych stěží,
hoď mi to lano, děvčátko vystrašené
či démon jsi, co povětřím se žene?
Až zdolám tu výšku, rozedrán, znavený
zda podepřeš mě svými rameny
a srdce zklidní divoké své rytmy
v té věži, kde vlídné vládne přítmí
:o)
Jiří senior
01.10.2008 09:13:00 | j.c.
Ikdybych nosila svůj návod k použití,
věřím, že s ženami už dneska není k žití.
To mužské strachy znají akorát,
že dokážou jen sami na dvou stát.
... máš dost času , kočičko :-)
01.10.2008 09:09:00 | Marfuša
Jojo, v tom slůvku "spolu" je celej krám:). Držím palce.
01.10.2008 08:56:00 | Dota Slunská
moc hezké - některé nedobytné věže táhnout k dobytí, jiné jsou až moc nedobytné, básenka stojí za úvahu :-)
01.10.2008 07:34:00 | Verena
..každý má své předurčeno..myšlenkou štěstíčko posílám..
01.10.2008 06:57:00 | Tacca
...myšlenková...smutná...doufající...burcující...atd. mohla bych pokračovat...tolik toho v sobě tvá báseň skrývá
01.10.2008 06:24:00 | SZN
Zmínila jsi manipulaci. Popravdě, nemám ráda, ba dokonce nesnáším manipulaci člověka člověkem. Já vím, někteří lidé už to v sobě mají, a asik jim to navadí. Jinak za dílko dávám 100% ST! neb je to dosti silné, myšlenkové, pocitové dílko. Takové ze života a pro mne smutné.
01.10.2008 05:59:00 | NikitaNikaT.