Jeden z nás
Jeden z nás
Anotace: ***
Narodil jsem se hanbatý,
na dospěláky s gustem
vystrčil jsem svoji řiď,
oni mě po ní plácli,
já leknutím spustil jsem křik.
Tou dobou jsem nevěděl,
co mi osud přichystal,
ke štěstí mi zatím stačil,
cumel, mlíko, povijan.
Na dvorku trénoval jsem jízdy,
autem šlapacím,
ve stáji na mě čekal kůň,
i když jenom houpací.
Potom dostal jsem své první kolo,
učil jsem se kde je vlevo,
a kde vpravo,
v září čekala mě škola.
Na mámu koukal jsem z výšky,
už dávno nečetl jsem dětské knížky,
na hlavě plno copánku,
česal jsem si bradku kozí,
kam na mě hrabali se bozi.
Z rodičů jsem byl hotový,
ty jejich hlášky, rozumy,
byly úplně pitomý.
Manželka mě v noci budí,
„Karle už to na mě přišlo!“
Myslel jsem si, že jsem „král“,
mám vilu, auto, vlastní krám.
Teď připadám si jako „králíček“.
držím jí za ruku,¨
chvěju se strachy,
doktorovi dal bych všechny prachy,
jen už, aby tu byl, ten náš malý!
Komentáře (16)
Komentujících (16)
Doporučit
Tisk26.08.2011 08:55:00 Koza
Průlet životem, bleskový, všední, ale pro každého z nás jedinečný a proto krásný .. ST
18.06.2010 08:19:00 Vanilková Ninja
prostě ze života,začátek a konec básně se mi líbí moc,o miminech .-)
20.01.2009 11:28:00 Mademoiselle Drea
Občas kostrbaté rýmy, ale líbí se mi ten nápad... :) Čekání na potomka je krásná věc. Tip!
17.10.2008 14:16:00 NikitaNikaT.
Mno krásná básenka, zláště konec, co jenom tak řéct! Usmívám se, u srdce mne hřeje!
16.10.2008 12:56:00 Iva Borecká
Sluníčko, čím jsou ti moji kluci starší, tím víc vzpomínám a hladím ty maličké dětské košilky a neuvěřitelně malé botičky...Užívám si naplno jejich přítomnost a jsem za ni hodně vděčná. Děkuju za tuhle báseň.
