Slyším zvonit hranu...

Anotace: Nikdy se neptej komu zvoní hrana - zvoní tobě...

Slyšíš zvonící hranu,
co ve tmě vzduchem teskně zní ?
Tu žádám jako božskou manu,
ať tenhle den je poslední !

Volám prosbu do temnoty,
toužím ať jsem vyslyšena;
Vyveď mě z té nejistoty,
ve které jsem uvězněna.

Padni na polštář
a tiše plač;
Spílej životu
a říkej Otčenáš.

Zapři svou lásku,
a nebo ji přiznej;
Jen netvař se netečně,
a něco z toho uznej.

Došla mi síla znít,
tak jako hrana v temnotě;
Nenech mě takhle žít,
bez lásky život snít…