Telefonát
Telefonát
Večer
Ruku mu podává noc
těším se moc
a tuším,
co bude...
Skutečnost na přání
Předčila
všechna očekávání
Rozhovor v tichu
Každý sám k sobě
mluvil snad,
jen šumění slyšet bylo,
jako když
listuje sad
Zívání
Z obou stran
nakažlivé
přišlo jak mor
Jen vzpomínky tklivé
jiskřily zpovzdálí
Moc jsme se asi chtěli
Jenom jsme neuměli
ten oheň zapálit
Zbytek
jsme promlčeli
*
*
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskNifesoy, děkuju za překrásnou kritiku, také se s takovou setkávám poprvé - a jinak - jsem čisté a bezelstné dítě s ošlehanou tváří i zkušeností, takže - tykat.
18.11.2008 23:24:00 | Jaromila
nevím, jeslti vykat, nebo tykat. něco v tobě/vás má jakýsi nádech tajemna, ošlehaná tvář, zkušenost. něco, co ve mě vyvolává neklid, trochu se bojím. mírná výtka světu. strohost. jakobys(te) říkala: "Nic nedostaneš navíc." a mluvila ke světu stručně a věcně. Anebo jsou to jen náznaky, které znamenají: "Vidíš za má slova." a to vše jsou věty ke světu. Třeba se nepletu. Hořké. Krásné. Obyčejné. Ale jinak. Těžko popisovat. Líbí se mi.
18.11.2008 21:52:00 | Já Esther Ruth
To se někdy stává...
17.11.2008 19:56:00 | Bíša
Hmm, něco mi to připomnělo...
17.11.2008 16:27:00 | NikitaNikaT.