Optimistická

Když všechno je k ničemu, když pozbylas smysl,
proč žít?
Říkáš - nevím. To tvoje mysl
se ještě nechce vzdát, nechce jít.

Venku je tma, ano, i ta je sama.
Partnera nemá, neb den ji nemá rád -
- ráno co ráno je na prach rozmílána
a večer musí vždy nad ním vyhrávat.

A přec jsou místa, kde tma se s světlem snoubí:
pro stromy světlo a stíny pro podloubí,
pro lidi... každý co zrovna v lásce má.

Tak jednou najdeš i ty to svoje místo
spolu s svým princem a spoustou dalších jistot.
Usměj se, krásko, už nebuď zklamaná!