Holubice

Mocně křídla k nebi vzpíná,
jenom ona je snad jiná.
Nevinně bílá v tomhle světě,
řekla by toho tolik v jedné větě,
slova však nevypustí žádná.
Ani její křídla ladná.
neřeknou nic o odvetě.
Nemluví, jen krásně zpívá,
melodie není lživá.
Je podivná a čarokrásná
o lásce píseň světa spásná,
co všechna srdce vyléčí.
U nohou jí ptáci klečí,
královnou jejich ona je,
když vylétne, všichni mlčí,
krásou vzdychaje.
Nevinnosti symbolem
a znamením míru,
jejím věčným úkolem
je přinášet víru.
Šum jejího peří slyšíš,
když srdce své marně tišíš
a rozesmutníš rozkolem.