Poslední?
Poslední?
Anotace: Možná ano, možná ne... Třeba se to dozvíme...
Symbol obálky na displeji.
Jedno pouhé kliknutí...
A změní se náš vztah.
/Ne, neotvírej ji!!!/
Cítím se hrozně provinile,
když má přijít tenhle krach.
Jsem ten největší srab,
co nechce očím lhát,
tímhle způsobem přestanu
hru marných citů hrát.
/Snad navždy.../
Píšu, že ke konci se schyluje,
já už Tě nechci znát.
/Ne, nikdy víc./
Vím, jsem ta, co chybuje,
ale měls‘ mě vůbec rád?!
Poslední sbohem chci Ti dát,
/opravdu poslední?/
drž se, zůstaň sedět,
ne, nemusíš se bát,
máš na výběr – smazat nebo odpovědět.
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Trefné,jedním úhozem do klávesnice,momentálním rozpoložením se dá změnit život.Kdo by to byl řek
před pár lety?Je to vyjádřené v tvojí básni.
19.01.2009 19:20:00 | Elisha
měls‘ mě vůbec rád?! ...posloucháš ewu farnou?:D
jinak se mi to moc líbí:D
13.01.2009 14:51:00 | démon zatracení
cítim jistou pochybnost... báseňka je krásná, osobní, plná pocitů,, nádhera
10.01.2009 10:49:00 | Caracol
není zapotřebý žádných dlouhých komentářů...bylo by to jen blues pro bláznivou holku.Jednou bych taky rád někdy dostal takové pěkné sbohem...
10.01.2009 10:11:00 | prync
