Dámě,kterou snad neuvidím
Dámě,kterou snad neuvidím
Padají do hlubin,
tříští se o skály
všechny ty lásky
které mne potkaly
za těch pár promarněných chvil
(prý se jim život říká),
než jsem sám sebe odsoudil
jako oběť i viníka.
Ačkoliv Vy máte být tou obětí,
místo mne své srdce topit v žalu.
Jedno za druhým střídáte obětí
mužů,co netají svou chválu.
Koho dnes Vaše krása hřeje?
Komupak Vaše srdce vládne?
Jestli spatřím Vás,nůž probodne je.
Není-li mé,ať raději chladne...
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Skoro jako od Máchy, což znamená ST! ;-) Nejen, že je krásně napsaná, ale vysloveně volá, skoro jako Hynek na popravčím vršku. A to není tak úplně snadné.
06.03.2009 20:09:00 | Anita Buchtová
jako oběť i viníka / rým mi příliš nesednul, slabika navíc mi nehrála do noty.
první strofa mne zaujala, ale spíše jako volný verš. Následující vázaný, který vlastně typicky vázaný nebyl, protože každá strofa hrála jiný mustr, mi spíš vadila.
Jinak dílo musím pochválit, začátek se mi opravdu líbil moc :-)
20.02.2009 23:38:00 | M.V.Jung.
