Prometheus

Nebe je zatažený,
do země zaražený
. . . . . . . . kůl,
ruce obmotané drátem
a potetované -
- svastika červeným inkoustem
. . . . . . . . . . . . . . . . září do noci -
- odznak bezmoci
minulých dnů...

Dnů, kdy svítilo slunce,
dnů, kdy měli vládu,
. . . . . . . . tak tetovali ruce
a mysleli si o sobě.
Dny jsou pryč,
oni jsou pryč,
jen ty jsi tady,
. . . . . . . . ruce obmotané drátem.
Brzo bude zima,
do klína
. . . . ti začne sněžit.
A přijdou vlci,
. . . . . . . . budou chtít ochutnat,
. . . . . . . . nebudeš moct spát.

Nebe je zatažený,
na čelo obnažený
. . . . . . . . dopadá první vločka,
taje, umírá, a ty
. . . . . . . . chceš být jako ona,
nemuset poznat vlčí pařáty.

Však zas a znova přichází zima.