Anotace: (20.2.2009)
Božšké oko hledí shůry,
opřádá jej bílé mračno,
s pocitem, že je mi plačno,
zaháním své šedé chmury.
Díváš se na mne z velké výšky,
směješ se tomu, jak stále bloudím,
jsem však tvým soudcem a teď tě soudím
nenávidím tě, máš prohnanost lišky.
líbí se mi to :)
Připomněl jsi mi, co se mi líbilo v knížce Devět bran - o chasidských židech - oni při modlitbách mluvili přímo k Bohu jako k "seberovnému" a bylo pro ně normální Mu i vynadat, nebo s ním nahlas v modlitbě smlouvat. Bylo to tak lidské ...
A k té "nenávisti" - bacha, je to jen jiná forma závislosti resp. lpění ...
26.02.2009 20:16:00 | Romana Šamanka Ladyloba