Občas v životě

Anotace: Sníme o dokonalosti, ale většinou se všechno vyvrbí úplně jinak... Každá bezvýchodná situace má však nejméně jedno řešení. Zatím jsem psala jen do šuplíku, tak by mě zajímalo, jestli to mé hraní může někoho oslovit. Má první daná v plen :-)

Občas stane se, že octnete se
na nesprávné adrese.
Co bylo k smíchu,
už dávno není,
jen krev se teď vztekem
v žilách pění,
když vzpomenu na to oblouznění.

Občas stane se,
že rozum už hloupost nesnese
a mlžný závoj sfoukne z očí
poskytne pohled surový,
uším zvuk jak by práskl bičem kočí,
probudí mozek – teď to ví!
Minulost pryč a příště? Ó ty bláhový!

Občas to příště
je z ledové tříště,
pouštět se do záchrany vztahu?
Bezbarvá drť, chlad a ostré hrany,
Kdo by měl ještě snahu?
Každý pokus zdá se marný,
tak poraď, světče mravokárný!

Ponořit do toho dlaně
a snažit se planě
dát šedivé, studené hmotě
snad nějaký smyslný, lepý tvar?
Ta se však rozpustí při teplotě
v nevábnou břečku, citů zmar,
a omrzlé ruce zachytí bolesti spár.

Další řešení být může
nasadit převlek z hroší kůže.
Na to ale běžně nemá každý.
Zaplatíš za něj víc, než zač stojí,
až pak poznáš, že je to už navždy
a pro všechny, okolí se bojí.
Nikdo se nedotkne teď pravé kůže tvojí.

Nebo občas jen
utéct třeba ven
a dopřát zkřehlým dlaním
měkké, silné palčáky z vlny,
přes které jemnou pleť tvou neporaní
chlad, ostré hrany ani trny.
A život je zas náhle oblý, plný…