Občas v životě

Občas stane se, že octnete se
na nesprávné adrese.
Co bylo k smíchu,
už dávno není,
jen krev se teď vztekem
v žilách pění,
když vzpomenu na to oblouznění.

Občas stane se,
že rozum už hloupost nesnese
a mlžný závoj sfoukne z očí
poskytne pohled surový,
uším zvuk jak by práskl bičem kočí,
probudí mozek – teď to ví!
Minulost pryč a příště? Ó ty bláhový!

Občas to příště
je z ledové tříště,
pouštět se do záchrany vztahu?
Bezbarvá drť, chlad a ostré hrany,
Kdo by měl ještě snahu?
Každý pokus zdá se marný,
tak poraď, světče mravokárný!

Ponořit do toho dlaně
a snažit se planě
dát šedivé, studené hmotě
snad nějaký smyslný, lepý tvar?
Ta se však rozpustí při teplotě
v nevábnou břečku, citů zmar,
a omrzlé ruce zachytí bolesti spár.

Další řešení být může
nasadit převlek z hroší kůže.
Na to ale běžně nemá každý.
Zaplatíš za něj víc, než zač stojí,
až pak poznáš, že je to už navždy
a pro všechny, okolí se bojí.
Nikdo se nedotkne teď pravé kůže tvojí.

Nebo občas jen
utéct třeba ven
a dopřát zkřehlým dlaním
měkké, silné palčáky z vlny,
přes které jemnou pleť tvou neporaní
chlad, ostré hrany ani trny.
A život je zas náhle oblý, plný…