Sluneční toulec zeje prázdnotou,
jemu to však i ve tmě sluší.
A nevidomí tápou tmou,
Bez naší pomoci jsou hluší.
I vidomý zde občas klopýtne,
když žene se skrz černou temnotu.
Pak není schopen dál jíti vzpřímeně,
Jen díky nicotnému strachu- a na dně pochopí.