Na podstavci stojím
je ze mně socha
už se ničeho nebojím
Dívám se kolem sebe
slunce mě nepálí
a sníh nezebe
Emoce se dávno vytratily
do nebe vzlétly
tam se rozplynuly
Takto to vypadá po každém žití
emoce odejdou už se nevrátí...
(Tak proč se jimi trápit, že...)
...i sochy mají své emoce, zalité do bronzu, vytesané do kamene, nehybné... kdysi je ale prožívaly!
***
jiří senior
23.04.2009 16:58:00 | j.c.
opravdu je tomu tak?
proč ti, co mají vzpomínky na minulé životy, tak si povětšinou pamatují zejména silně emočně podbarvené události?
22.04.2009 13:30:00 | Romana Šamanka Ladyloba