Rakovina člena F 50.8

Jsem sám sobě rakovinou,
co prolézá mým vědomím,
svědomím a snažící se o konec.

Vnímám kousky úst závan vánku
zvratky doby mě přišpedlily k zemi,
nazaměnitelným smradem,
jsem jen invetární číslo v seznamu zapomění
na cestě k dokonalosti.

Pozoruji vlastní dech
mizící před zraky všech,
propadám se k tobě
ač ti to je úplně u prdele.