- Nehledal mě tady někdo?
ptal se těch kráterů stokrát
- Kdo by sem načich, ty béďo!
odpověď stejná jak pořád
usnul, z nebe hvězda padla
teď ani hnout se nemůže
žije, zcela nevychladla
a píchá stejně jak růže
na cípech vbodlých krev černá
bolest jen ve snu nezdá se
dráha její jednosměrná
zářivá, v plné kráse
mířila přímo do srdce
na zádech, když spal na Luně
vrazila do prsou prudce
ona či on.. kdo víc stůně?