Ptáš se,
jestli pak někdy budeme mít rozum,
kdy budou z nás dva dospělý,
( a je ti jasné,
že oba nejspíš nikdy nedospějem,
nejspíš nikdy nevyrostnem z puberty.)
Zatím
pomalu nám dáváš z brzdy nohu dolu,
a řítíme se pořád víc,
pak když po týdnech,
jsme konečně zase raz hezky spolu,
tak zase víc měkněm a rudne nám líc.
...jen tak dál, zachovat mládí a rozum může stranou :) (až na některé situace tedy) ...
05.06.2009 14:15:00 | toužím.jít.dál