Anotace: myšlenka, co ve mně zaklíčila před lety, když jsem četla od Elisabeth Haich Zasvěcení
Nejsem pastýř
spíš ovčácky pes,
pomocník pastýře a
snad tedy ochránce stáda.
Honím Vás ovečky,
neboť nechci ztratit ‘ni jednu,
směřuji Vás, ať projdete bránou …
Ale pro mne je brána
zatím zapovězena.
Třeba se mi otevře
a spadne mi šátek z očí
až poslední ovečka
z mého stáda
do té brány vkročí
taky jsem četl, takže myslím, že chápu...člověk člověku ovčákem:)
06.09.2009 20:05:00 | Squat_the_world
A třeba se změním dříve
v ovečku neb´ v pastýře,
avšak ať nesoudí mě,
ten co už ním je,
anebo již prošel branou,
neboť i on jistě
po své cestě
kdysi klopýtal
19.06.2009 18:16:00 | Romana Šamanka Ladyloba
Cesta poznání bývá dlouhá..., ale je krásná, to postupné poznávání, slepé uličky a rušné třídy, parky a zákoutí, a ... Pozor, o městě nemluvím!
19.06.2009 13:37:00 | Zasr. romantik
Trochu jako poháda s moudrem ukrytým.
Není stádo příliš veliké,na jednoho ohaře?
18.06.2009 21:15:00 | s.e.n