Zatoužíš po té proměně
Staneš se z ženy liškou
A tvoje srdce kamenné
Stane se pampeliškou
A tvoje ústa promění
Dech leknínů a třešní
Rozkvetlých lip a jabloní
Z kterého hlava třeští
Proměň se v lišku v cokoli
Ale já nezměněný
Odhalím zrakem sokolím
V tobě vždy kousek ženy
Tu svou si najdeš v jakékoli podobě, jasnovidné city máš a když ne , tak se aspoň snaž...
03.11.2005 13:02:00 | Krtica
Tak to nejsi sám vážený,
kdo v té chvíli myslí na ženy ;o)
Snad jen ten,kdo v ní není sám
a je také milován,
pak po všech ženách veta
a v rokou silueta
jen té jediné....
Tvá báseň mňam
03.11.2005 12:13:00 | Jackyl