Bolavé bublinky duše
Bolavé bublinky duše
Anotace: ...
Srdce vysvlečené
Ze slupky statečnosti
Zmačkané, jako špatná závěť
Co doutná na sutinách popela
A tisíc kladívek permoníků
Co do hlavy tlučou
Nekonečno otazníků
Kovadlinou smutku
Proč...?
Duše, jak hadr vyždímaná
Skrz pohledy prosakuje
Do neznáma... To proto,
že sebe sama... zklamala
Tělo choulí se
Pod kůží rozškrábanou
Staví si chrám
Vlastní bolesti
Z výčitek naplňuje
Hladový kotel
Kde dusí touhy
Po štěstí
*
V rozbitém zrcadle
Roztříštěná tvář
Komentáře (35)
Komentujících (34)
Doporučit
Tisk29.07.2009 21:41:00 bělásek
moc hezký komentář od ota.p souhlasím,kavec také,hlavu vzhůru labuti, bělásek.
29.07.2009 11:34:00 uživatel smazán
I ty smutné věci mají snad nějakou kladnou stránku..přestože bych i já je osobně nejradši vymazal z povrchu pozemského! Ale aspoň se o nich hezky píše ;-)
29.07.2009 02:57:00 Juraj Hrom
stesk, ktorý si vyjadrila ohromne, lkavo, to je nádhera
"V rozbitém zrcadle
Roztříštěná tvář" ale ak Tvoja, určite krásna
28.07.2009 23:15:00 Veselý Drak
Létáš hodně vysoko labuti a doletíš daleko...Ó, má maličkost se klaní, jak cituplné veršování.
Ó, jak krásně píšeš Labuťko!
28.07.2009 18:23:00 Iva Borecká
Kdyby tak toho hezkýho v životě bylo alespoň o malounkato víc, viď. Ale asi to tak v životě má být...
27.07.2009 18:34:00 kavec
Tolik smutku v každém slově , ale myslím si , že jednou musí být určitě lépe . Vždyť hůře jsi se už měla ...Moc krásná báseň Jirka
27.07.2009 17:25:00 Sleepwalker
..Staví si chrám
Vlastní bolesti..
Žijova! Teď nevím kdo je na tom líp. Já si stavím chrám, vlastní blbosti.. :)
26.07.2009 17:49:00 carodejka
Krasna a nesmirne bolava zpoved, s nadherne volenymi slovy. Preji Ti mila pritelkyne hodne stesti a lasky , zivot mi pripada jako misky vah , kde jednou jsme dole a pak zase nahore.
25.07.2009 22:37:00 ota.pé
Holčičko, poslední dobou (alespoň na můj vkus)píšeš
nějak moc o pachuti vitriolu, chrámech bolesti nebo
o bolavé duši. Pokud máš jen nějaké "horší" období
a potřebuješ se z toho vypsat, je to tak v pořádku,
je to tak přirozené. Jestli hledáš nějaké ztracené
hodnoty jako kupř. přátelství, láska, víra nebo snad
štěstí, začni hledat nejprve ve svém vlastním nitru.
Všechno, co nabízíš Ty sama tomuto světu a svému okolí
vrátí se Ti pak měrou vrchovatou. Je to jako v té
pohádce O ošklivém kačátku,co se pak stalo labutí.
Všechno, to nepříjemné, co nás kdy potká má být i tím,
co nás nezabije, ale posílí.
24.07.2009 18:25:00 Mbonita
melancholie citů a bolů
před námi
leží tu
v obalu z krásy
jak třpytící se topasy
ST
24.07.2009 18:05:00 Lota
...mám pocit, že hodnotím tvoji bolest, když jsem dala ST...už jsem to dnes někomu psala, člověk se nesmí litovat...sobě to říkám pořád... :-)
24.07.2009 17:39:00 NikitaNikaT.
To roztříštěné zrcadlo, aj za cenu, že pořežu se o střepy... já půjdu a seberu každý kus, kousek, sousíček... zasejkc ho dám dokupy, poskládám ten obraz Tvé tváře... slepím a budu se na Tebe usmívat... bolí mne Tvá básenka, moc mě bolí...
24.07.2009 14:05:00 Kamil Princ
Halasovské předměty skloubené s výtečnou jemností pro jazyk a poetiku. Výborná báseň.
24.07.2009 13:34:00 Dota Slunská
Tu otazku proc nekdy radeji zapomenout. Nastesti se veci jen netristi, ale i spravuji. :)
