Stojíš nad hrobem
stejně jako ostatní,
které znáš.
Poslední sbohem,
se ve vzduchu ztratí.
Klid už máš.
Zasloužená rakev
zírat nepřestává
a provokuje.
Dost bylo bitev,
kde se nevyhrává.
Vše vysvětluje
že stojím opodál.
Krev mi z rukou kape
pro tvůj život.
„Jak se smál! Jak se smál!“
Vím, že víš,
že mě vidíš
co ten pohled znamená?
"Lásko, já mám strach!"
Olověná trubka
na mě hledí.
Jenom hledí a nic víc.
Jeho krev s kovem ladí.
Pár vypálených nábojnic.
Díváme se do sebe,
ptám se tě:
"Miluješ mě stále
pro můj hřích?"
Pěkná básnička.. ST!..ještě k ní udělej music a konečně bude ta písnička..:-)
02.08.2009 21:43:00 | Haniéčka
ta je nejlepší, co jsem od tebe četl - docela dost hodně moc dobrá
30.07.2009 19:22:00 | drsnosrstej kokršpaněl
odpověd zní... miluji tě mnohem víc (než ty si vůbec dokážeš představit)
30.07.2009 08:42:00 | strašidýlko-střapatý