Dnes mám bujnou fantazii a divoké představy ...

Extáze je pokud vím
taky jak malá smrt ...

Řekla bych že ty myšlenky na ní
tě spíš paralyzují, než zabíjí ..
Ve skutečnosti Tě zabíjí
každý nádech, již od narození ..

Dnes mám bujnou fantazii a divoké představy ...

Umíš si představit dostat se k ní blíž –
dejme tomu na vzdálenost jednoho stolu
a jen se ji dívat do očí?

Ještě cinkne číšník,
ještě vrzne židle,
ještě uhne pohled ...

A pak najednou je pryč čas i okolí
a jsou jen ty oči ..
a možná i slzy
i úsměvy
i všechny možné i nemožné emoce

...a možná se dostaví i vzpomínky na minulé život ..

.
.
.

Umíš si představit jaké to je,
Když máš šátkem něžně zavázané oči a jinak si nahý
a vedle tebe někdo dýchá, chodí dlaněmi tak cca centimetr nad povrchem těla,
ale dotkne se tě leda tak jen omylem ?

.
.
.

Umíš si představit, jaké to je
když máš pořád zavázané oči,
a najednou cítíš vůni zralé jahody,
až se ti zbíhají sliny, a když se pokusíš jít nosem blíž,
tak před tebou ta vůně uniká?

.
.
.

Umíš si představit, jak tě nakonec někdo tou jahodou krmí?
Dostaneš na jazyk jen malý kousíček,
ale cítíš v ní všechno –
slunce i vláhu, jak kvitla,
i jak ji včelka šimrá,
jak dozrála v sladkost
i to že v tvé puse vlastně umírá …

.
.
.

Mám pokračovat?