Anotace: ...
Ptal se mě kdosi jak mi je
a já prostě nevím,
plavu si ve své bublině,
v tom prázdném tichu si hovím.
Je tady najednou tolik prostoru,
že ode zdi ke zdi nedohledím
Na povrchu je automat,
ten ví co a jak v práci udělat
ale jinak mám pocit,
že na ten svět venku p*dím
Takový klid a ticho
až pochybuji o pravosti
všech svých citů.
Dřívějších i budoucích.
... pozor! ... tenhle stav znám ... setrvával jsem v něm nějakých bratru (sestře?) osm let ... ale ta perda na konci! ...
13.08.2009 20:56:00 | JardaCH
poslední sloka se jaksi vymyká a trošičku mě zklamala, ale jinak je to moc nápadité a originální =)
13.08.2009 19:23:00 | Elvien
Když nevíš co a nevíš kdy
Jen bloumáš ke zdi ode zdi
Když city pravé právě mizí
Ticho a klid ti nejsou cizí
Života když truchlou hru
Jak ztuchlou žvýkáš konzervu
Máš touhu bublinou se stát
...
Tak jsi již napůl automat
***
JIří senior
11.08.2009 22:17:00 | j.c.
nevědět,je taky rešení
a tím se nic nemění
jen něco zůstane
v srci navždy napsané
ST
11.08.2009 17:00:00 | Radek.oslov.Šafárik
ukamenujte ho, hříšníka! :P ;)
nevěří, pochybuje, Tomáš
Jidáš, zrádce, posel
a Máří Magdalena
celý rozstřílený kostel
a krve po kolena
sněhové polibky
živý duch
u talíře
a vůně na kytky
sprejujte
svá jména
u pranýře
11.08.2009 15:46:00 | blue