Kapka živé vody

Viděla jsem západ slunce,
v očích umírajícího srnce.
Vedle zvadlé byly květy,
jak dva různé temné světy.

Hlavu svou k zemi sklání,
vidím bolest, zklamání,
a jeho oči se mne ptají,
proč lidé soucit neznají.

Když z rány čerstvá tekla krev
a bylo ticho, žádný řev.
Když vítr pomalu se zvedal
a můj hlas, odpověď mu nedal.

Jen usedla jsem vedle tiše,
a na ránu, co měl v břiše,
položila lesní plody
a polila kapkou živé vody.