Ztracená múza

Ta již svou múzou nazýval jsem
odešla s jiným kamsi v dál
já zůstal jenom smutným bláznem
kdo by se budoucnosti bál.

Budoucnost skýtá jenom osamění
pro některé prý skvělé je
nedoufej blázne že se osud změní
že duše tvá se láskou poměje.

Kéž duše má bys pryč jen odletěla
s vichrem jenž sviští po dozrálém poli
kéž smutku zbavit by ses směla
až konečně snad všechno přebolí.

Jen prosím vichře vyřiď ženě
již v šílenství jsem láskou svojí zval
o jejíž přízeň prosíval jsem poníženě
že bez ní raději bych věčným snem už spal.