Prsa klesají stále níž
a břicho ční si to
čím dál vpřed
Svou levou nohu nevidíš
a pravá chromá
samý vřed
Začínáš vnímat život pozpátku
smysly už nefungují
představy, sny
kol tebe poeticky plují
Skončil jsi realisto utopický
Svůj život docouváš pozadku
(Z krásy do úpadku.
Tak je to vždycky.)
Básenka je velice pozitivně laděná, řádky dýchají příslibem něčeho krásného.. Vitalita v každém slovu..
.
.
.
.
Nebo ne?
:)
01.09.2009 19:32:00 | Sleepwalker
Všechno je pomíjivé ale v tom je ta krása, podle mě :-)
27.08.2009 09:42:00 | Chancer