Hmota

Užívala si babího léta
Bylo to víc než ohraná věta
Když praskala vinylová deska

Pozorovala svět z výšky
V dlaních skrývala tvary čistý
Čistý jako nebe

Seděla za okny kavárny
Měla ráda jedno zrnko kávy
Když padala do mokré trávy
Přišel ji svět zdravý
Zdravý a nesmělý

Když objímala jej ,za vytahaný svetr
Byl větší a jí půl
Rty si točila dokola,jako ta panenka

Záhadná myšlenka
Byla malá a větší než smítko peří
Když potkávala je kolem šípkových keřů


Omotávala si lidi a jednu krátkou větu
Pořád se vrátím, pořád jsem tady, když mrazí a stojím( e) k sobě zády
Ikdyž padám do krásy
Hmota nikdy nekončí ,ona přichází