Poslední vzpomínky

Poslední vzpomínky

Její kroky úzkými cestičkami k našim unaveným srdcím
jsem slyšel už z dálky a přece jsem tušil, že je pozdě
kvalita mých hezkých vlastností byla nulová a
já měl pocit, že jsem ten, kdo ji omylem nalákal

Znali jsme její krutost, stejně všichni rádi podlehli
v jejích očích byla ta naděje falešného štěstí
a i já hledal poslední útěchu v náruči spánku,
protože jsem potřeboval víc než tenhle život

Byla tak krásná a stejně jsme byli plni strachu
věděli jsme, že koho chce vlastnit, bude mít.