Já ve svých dlaních nabízím srdce
Snad rzí je panšované
leč neodmítej
neříkej mi, ne, můj pane,
touhu svou nosím
už tolik let
tak dlouho jedná se
o okamžik
jen o vteřinu pouhou
nechápeš
nevíš a já jsem zatracena
tak mizím ve vteřině
totálně zmrtvýchvrácená
Jsem žena a věřím
na osud... dosud,
jsem nevyvrácená
Vždyť já jen věřím na spasení
Jsem zvrácená a němá
nic se nemění
ani já...
dost dobré ST.
09.11.2009 23:15:00 | Acham
Pěkně podaná s vírou tvou vlastní
až se při čtení leckdo zasní.
A náhle pak procitne
tou básní...
smutnou.
ST.
09.11.2009 19:17:00 | Paulín