Namaluj

Namaluj mi anděla v hedvábných křídlech
s vlasy rozevlátými od severního vánku
a křídové tváře usínajíc v líčidlech
rozsypaných ve skleněném džbánku.

Víš co, namaluj ty anděly rovnou dva
oděné v šatech pokapaných od čokolády
a mezi ně mlhu, co s výdechy plynule houstne,
že sotva jsou vidět sněhové vodopády.

Namaluj mi nebesa v jemných tónech piána
s měsíčním svitem kdesi v dáli,
medem je ta barva s temným pozadím slívána,
kde perníkové srdce z lásky ržály.

Namaluj tam lucerničku v prasklé sklenici,
snad mi konečky prstů ten plamínek zahřeje,
třeba mi taky namaluje kometu na líci,
co se ve stínu neustálého strachu máčeje.

Namaluj mi misku rozlousknutých oříšků
a kolem nich prstem rozmaž skořici,
jak laskáš ji na hladkém bříšku
a já jsem vzduch, ta poslední v tisíci.