Ulitánie...

jeden slavný kovec
naučil mne
jak si ulít z oceli olovnici
a určit směr do středu...

zastříhal jsem ušima
pročísl hřívu lva
co se povaloval na slámě
zahalekal na kůru
starého hlohu
postavil cínového vojáčka
s překvapeným kufrem do latě
a vylít na tůru
rychlostí turboulentní
do Ulitánie…

zaslechl jsem
že tam v té zemi
se svět spirálně vlní
je volně evolutní
a závity se překrývají
tam jsou prý jedinci utility
v lůně rostoucí komunity
a zároveň
bytosti polarizační
jako vnořené vrcholy
pod úroveň hladiny
neprůzrační...

vím že se přibližujeme
k sobě čely
ale jen tak rychle
abychom viděli včely
zpomaleně
skrze kulikrychle
přelétávat z květu na květ
svobodoumyslně...

na pozadí dne
jako z pohlednic
jsem zahlédl tvé pozadí
rozjasnila se mi líc...

kdo ví kam doletí
chmýří z dandelionů
je mnoho cest
a mnoho směrů
ale jednou se protnou
na mou věru…

v tu chvíli
si tě najdu...