Okamžik předtím

Rychle ubíhají chvíle však,
vteřiny nesou tíhu staletí.
Okamžik předtím než duše se rozletí,
zacítím pod srdcem bodnutý hák.

Zacítím pod srdcem bodnutý hák.
V tiché představě,
když iluze objeví se prchavě,
jako kapka krve na hroudě sněhu,
na ulici leží mrtvý pták.

Jako kapka krve na hroudě sněhu.
Bílá křídla křičí do všech směrů,
píseň zbytečnosti, ódu bez závěru.
Ruka zmrzá v pohybu,
ve vzduchu cítit smutek, žal i něhu.

Ruka zmrzá v pohybu,
cuká před mrtvou holubicí.
Tepá prudce jizva v líci,
v naprosté nahotě jsoucna i dalšího bytí.
Hledám chybu v záhybu.

V naprosté nahotě jsoucna i dalšího bytí,
vyloudím tiché vzdychy.
Bez řeči a bez pýchy,
duše je jako trpce mrtvý pták.
V odrazu sněhovém se nachově třpytí.